PLAY – hra, která nekončí


Interaktivní výstava PLAY je pokračováním celosvětově úspěšného projektu ORBIS PICTUS aneb... Koncepci vytvořil opět Petr Nikl, na výstavě se však podílí i další výtvarníci z České republiky i ze zahraničí. PLAY v Niklově podání je hrou, která nekončí s uzavřením výstavních sálů, hrou pro děti i rodiče, pro každého z návštěvníků, hrou, jejímž smyslem je kreativní tvorba.

 

Výstava PLAY se uskutečnila od 4. 11. 2010 do 20. 2. 2011 (pro velký zájem návštěníků byla prodloužena oproti plánovanému termínu ukončení 31. 1. 2011) v pražské Výstavní síni Mánes, kde ji během 93 výstavních dnů navštívilo celkem 107 310 osob, tzn. v průměru rekordních 1154 návštěvníků denně.  To ji vyneslo na první místo v žebříčku návštěvnosti nejúspěšnějších výstav posledních let u nás.

 

Prostředí galerie bylo přetvořeno v krajinu dění, ve stálé vznikání a zanikání mikro příběhů. Proces byl fotograficky nepřetržitě mapován a z tohoto sběrného materiálu pak vznikl sestřih jako dokumentační výstup projektu. Na stěnách v horní části galerie byly navíc upevněny čtyři kamery, které bylo možné ovládat prostřednictvím  webové stránky. Návštěvníci tak měli možnost pozorovat růst Krystalízy i po opuštění galerie. Záběry jedné z kamer byly současně přenášeny také na obří obrazovku na vnější stěně galerie. Výstavu v Mánesu doprovázel mezinárodní Festival PLAY, který téměř každý den nabízel hudební nebo divadelní vystoupení, filmová promítaní nebo workshopy.

 

Součástí výstavy je obvykle tzv. Krystalíza, kolektivní krajina představ, ve které jsou rozestřeny nejrůznější "záhony" drobnějších skladebných prvků, umožňující vzájemné spojování, hnětení a růst. Tato materiálová termitiště leží na zemi, ponechána k volné manipulaci návštěvníkům. Ti z nich staví, skládají, lepí a vzájemně propojují rozvíjející se organismus. Celek má charakter krystalizační nebo rostlinný, něčeho, co vyrostlo ze země a pne se po prostoru. Drobné předměty, sypké, pevné i hnětoucí materiály je možné přemisťovat, pojit a vázat ke konstrukčním prvkům. Návštěvníci pak mohou pozorovat výsledek tohoto procesu skrze různé periskopy a krasohledy, rozestavěné v okolí Krystalízy, které nabízejí pohled z jiné perspektivy.

 

Návštěvníci si mohou přinést s sebou a umístit do krajiny jakýkoli předmět, ne větší než 10 cm krychlových. V prostředí krajiny se tak scházejí předměty zastupující svým výběrem návštěvníky. Vznikají tím bizarní symbiózy mnoha kontrastních prvků, pestrá mentální mapa.

 

Chaoticky se vyvíjející Krystalíze kontrastuje labyrint světelných, zvukových a hmatových nástrojů. Nacházejí se zde objekty a instalace vytvořené zúčastněnými výtvarníky i starší exponáty ze sbírky ORBIS PICTUS. Obě úrovně aktivují komunikační hry jiným způsobem, iniciující představivost a fantazii bez věkového omezení. Střídání pobytu v těchto dvou částech je metaforou světa nad a pod povrchem.

 

 

 

 

 

 

 


Copyright © 2009 Orbis Pictus  |  Publikováno systémem inCMS  |  Tvorba webových stránek Inexes